V pátek jsme se v odpoledních hodinách vydali na cestu vlakem. Naše víkendové dobrodružství započnulo v Hronově odkud jsme si již za tmy vyrazili hledat místo k přenocování. Už pouze za těchto pár kilometrů jsme měli možnost prozkoumat srub těžkého opevnění československé republiky, který měl v plánu asi nějaký hobík zrenovovat, nebo obydlet. Po hodince chůze kdy, někteří členové výpravy začali vykazovat známky únavy jsme se rozhodli složit hlavu v hlubinách lesů, kde jsme usínali s klidnou hlavou, že nás nemůže nic zastihnou. V předpovědi nebyly hlášeny žádné přeháňky, tak co by nás mohlo zaskočit. Začalo to tím, že pár hodin poté, co jsme v klidu usnuli, jsme byli všichni probuzeni deštěm. Tedy až na Rysíka, který jako jediný byl ochoten táhnout s sebou stan a tedy nyní byl jediný, kdo si v klídku ležel v suchu a poslouchal připomínky a dohady ostatních při stavění provizorních přístřešků. Tak jsme po druhé ulehli a teď jsme si říkali, že se v klídečku vyspinkáme do desíti. Ale ono ne, člověk si takhle spal a najednou mu přišlo jako by slyšel šustění větví a následnou dutou ránu, která rezonovala do země pouze pár desítek metrů od něj. Po probuzení jsme vyzkoumali, že se nacházíme na okraji paseky, na
který se již pilně pracovalo a kácelo. Zároveň pár metrů od nás vedla turistická cesta.
Tak jsme se nasnídali a vyrazili na cestu, počasí nám přálo a celý den se obešel bez kapky deště. Celou sobotu jsme šli po hranici opevnění republiky a navštívili jsme mnoho vojenských srubů, které byli dost poničené němci, kteří na nich zkoušeli munici a co vydrží. Většinu ze srubů se ovšem rozhodli opravit nadšenci, kteří s chutí renovují a dávají sruby do původní podoby. Cestou jsme se zúčastnili třech návštěv
srubů, ke kterým nám pokaždé renovátoři nabídli, že nás provedou. Takový Vroub ten by s chutí navštívil ještě řadu opevnění, a když jsme míjeli další a další sruby musel být držen opodál, aby nás nenatáhl na další prohlídku. Večer jsme zastavili a rozdělali kemp na střeše jednoho srubu, který byl z velké části zdemolován náloží. Užili jsme si krásný západ slunce u táboráku, u kterého jsme si zazpívali s Bernýho doprovodem na ukulele.
Ráno jsme se probrali do teplého slunného rána po rychlé snídani vyrazili do finiše směrem k Trutnovu. Cestu hoši zakončili koupelí v Úpě. Pak
nás čekal návrat vlakem zpět do Turnova, který by se zprvu jevil jako nudný dojezd z akce, ale dopadl jako naučná jízda s moc milým panem strojvedoucím v kabině. Začalo to tím, když Bernie vytasil na nástupišti svoje ukulele a rozjel spolu s doprovodem ostatních písničky jako oddílovou hymnu a jiné vypalovačky. Pán si nás všiml a po nastoupení do vlaku nás vzal k sobě do kabiny, tam jsme mu zahráli pár písniček na přání a on nám na oplátku ukázal, co k čemu patří. Svěřil se, že je to jeho poslední den na dráze před odchodem do penze, tak doufám že jsme mu udělali radost. Puťák byl dle mého moc povedený a i přes malou účast jsme si to užili.
Zapsal Ježíš
Během prvního dne jsme od vlakové zastávky ušli asi 3 km. Druhý den jsme zdolali 19 km a poslední den nám na nádraží v Trutnově sházelo 9 km. Fotky z výpravy naleznete v oddílové galerii.