Éra nadšení
Spousta z nás už dávno v sobě nosila prapůvodní skautskou myšlenku, načerpanou třeba od otců, starých foglarovek, opasků, telat apod. Když vypukla revoluce, vytáhli jsme na světlo klopové lilie a neobávali se represí. V prosinci roku 1989 se po městě objevily letáčky s pozváním na informační schůzku zájemců do místnosti v tělocvičně (na Turnově II). Tehdy se nás tam sešlo možná 150, možná i víc. Mezi váženými a starými osobami jsme poznávali i ty, ke kterým jsme chodili „nasávat“ atmosféru skautingu ještě za minulého režimu. Zájemci pak navštěvovali rádcovský kurz v jídelně 1. ZŠ. Po jeho skončení jsme šli k někomu z ustanovených vůdců. My jsme si takhle došli k br. Renému Šefrovi (Dan) a stali se rádci v 2. chlapeckém oddíle. Časem jsme zjistili, že šedivá je teorie a zelený strom praxe. V průběhu několika let jsme si na vlastní kůži ověřovali, jak vlastně skutečně družiny a oddíl vést. Problémem organizace Junák bylo, že jsme jako nová krev neměli na co navázat (a dnes nemáme po čem z tradice sáhnout) a že jsme často z neznalosti udělali takové chyby, které se jen obtížně napravovali. Každopádně oboustranné nadšení bylo veliké a oddíl se rozrůstal.
Všichni ze současného vedení jsme do Junáka vstoupili v roce 1990, ať už jako desetileté děti nebo jejich patnáctiletí rádcové. Všichni zájemci o skautské hnutí z řad veřejnosti, kteří se objevili na autobusovém nádraží dne 16.03.1990, byli rozděleni do oddílů. Zájem byl tenkrát neuvěřitelný! Tehdy měl náš oddíl téměř 80 dětí v 6 družinách.
V té době kromě jiného proběhl velice zdařilý střediskový výlet (325 lidí) k Vidláku a skauté měli dozor při příjezdu prezidenta V. Havla do Turnova. Družina Kamzíků pomáhá u Valdštejna a na Bukovině vysazovat jírovce.
Tehdejší zástupce vůdce oddílu (Karel Bartoš) kvůli neshodám odešel a vzal sebou část rádců a přes polovinu členstva! O jejich dobře pracujícím oddíle (pod hlavičkou Ligy lesní moudrosti) po několika letech však nebylo ani památky…
Středisko dostalo do užívání tzv. „Skautský dům“ u nového kina, kde si jednotlivé oddíly vybudovaly klubovny. Vlčata z našeho oddílu osídlila domeček na dětském dopravním hřišti (tento areál středisku pronajmula ČOS) a 2 družiny skautů se scházeli v „Nudlajs“ (tento nevyužitý rodinný domek v obci Nudvojovice nám dočasně propůjčil MěNV, než do něj ubytoval cikánské obyvatelstvo). V Nudlajs jsme se pokusili zahájit tradici pravidelných oddílových schůzek (z té doby pochází známý příběh „Pepaš a termoska“), ale protože jsme se mezi družinami téměř neznali, měli jsme z počátku velké obtíže a teprve po několika letech jsme se začali pravidelněji v širším počtu scházet.
Část lidí z oddílu se zúčastnila prvního střediskového tábora v Benešově u Semil. Na břehu řeky Jizery jsme se poprvé dozvěděli, co se na takovém skautském táboře dělá. V každém z táborových běhů bylo na téměř stovku účastníků. Zde, v táborové družině Káňat, se poprvé objevily nástěnné noviny „Bezejmenný“.
V roce 1991 zveme další oddíly na strágulový závod, leč nakonec soutěží jen naše dvě družiny. Podle vzoru pražské Dvojky, uspořádáme první „Velikonoční Robinsoniádu“ s oblíbeným 0. úsekem táborové hry. Časem se tradice rozroste a my uspořádáme doposud na šest těchto akcí, pokaždé na jiné místo. Vychází další série oddílových nálepek (do dnešního dne jich je přes 80).
V létě nás čeká první vlastní oddílový tábor, na místě příznačně zvaném Sahara (pod Krčkovicemi). Je tu takové vedro, že než se z koupání ve Věžáku vrátíme do tábora, jsme zpoceni a uhnáni tak, že bychom se mohli jít koupat znovu. Zde nám skupina bývalých členů a odpadlíků (z LLM) ukradne družinové vlajky, které náhodou objevíme až po roce. Vzpomínáme také na Dynamitův pád ze skály do vody a dlouhou stezku odvahy k mohyle. Táborovou hrou byla „Výprava na Yucatan“. Chmury se nám objeví při oznámení úmrtí br. Krima, bývalého vůdce 2. oddílu.
Na konci roku 1991 se kvůli plísni stěhujeme z Nudlajs na Ostrov. Zůstávají zde holky z dívčího oddílu. Docela jsme si na Nudlajs zvykli-vedle zkoušela rocková skupina Alien, přes celou zeď jsme měli malbu tropického pralesa s krokodýlem. Zatím se stěhujeme k vlčatům do domečku a pomáháme na stavbě nové střediskové klubovny.
O vánocích posíláme peníze na konto „Míša“. Používáme vlastní skautskou stezku a a skautskou praxi a vydáváme oddílový věstník Bezejmenný. Z tradičních akcí máme za sebou „Výstavu kuriozit“ a výpravu „Ču-mu-lang-ma“ (přímo terénem na vrchol zasněženého Kozákova). Po několika úspěšných opakování však tyto akce zapadnou v zapomnění…
Od jara roku 1992 vyrábíme podsady pro náš letošní tábor. Podsady zůstanou pro použití ve středisku a vydrží 10 let.
Uspořádáme další oblíbenou akci-výlet na kolech. Po několik let najezdíme mnoho kilometrů, především směrem na Kost a na Český Dub. Další oblíbenou akcí je plavba v člunu po Jizeře. Poslední schůzku před táborem nazýváme „Ukončovačka“, i když se to Danovi moc nelíbí (přeci jenom zažil několik zrušení Junáka).
V létě roku 1992 se koná další oddílový tábor, tentokrát s názvem „Partoťák“. Kvalita tábora je velice vysoká, vše se daří, táborová hra „Indiana Jones v Tibetu“ zdárně probíhá, sliby se podaří. Po táboře (a pak po každém dalším) vydáváme pamětní sešitek.
Na začátku školního roku 1992/1993 zahajujeme další výchovný rok tzv. „Zahajovačkou“. Vlčata se účastní krajského kola závodu „O totem náčelníka“ a získávají 2. místo (prý to bylo tím, že nějaká nevěsta jim dala líznout likéru). Na podzim se ustrojujeme do kovbojských oblečků a vydáváme se vyzbrojeni kolty na výpravu s příznačným názvem „Western“. V prosinci se účastníme nepovedené střediskové mikulášské besídky a snad začarováni naši oddílovou máme stejně nepovedenou.
Kromě další prosincové „Ču-mu-lang-my“ proběhne první výprava na chatu Tomka (pod Poledníkem). V páteční večer nás na cestě přepadne sněhová bouře a my totálně překvapeni taktak dojdeme do chaty. Jsme rádi, že jsme měli štěstí-a dost nás to vystrašilo a poučilo. Ještě mnohokrát se sem, do pustých Jizerských hor, vrátíme.
Jarní robinsoniáda (1993) se koná na hrad Pecka, odkud nás dodnes děsí záhadný příběh s kroky v patře. Na jaře vydáváme do skal Ostaše, bohužel jsme všichni absolutně nepřipraveni (výzbroj a ustrojení některých je příšerné) a dle toho výprava dopadá-zmoklí se neslavně vracíme zpět.
Letní tábor-pojmenovaný Tábor Dešťů- byl ve znamení bahna (místy až 10 cm), nebyl tak úspěšný, jako ten loni. Za zmínku stojí rozšíření stavu táborníků (16+3+2+Dan) o potkana, hraboše a batoh. Cíl táborové hry-rakev-nikdo v žehrovských lesích nenašel a tak „Islandský Dracula“ dodnes leží v jedné z temných roklí…
Na podzim roku 1993 se vydáváme na další „Western“ a po závěrečné přestřelce zapichujeme do písku pamětní ceduli. Dále pomáháme uklízet skalní město při akci „Zavírání Skaláku“ a začíná nám odcházet první generace členů.
Éra střízlivění
Na posledním táboře, ve známkování jednotlivých vedoucích, dostal vůdce oddílu Dan docela špatné hodnocení. Dost ho to naštvalo. My (tehdejší rádcové družin a zčásti vedoucí i oddíl), plni vlastních názorů a ideálů, jsme byli též dost nespokojeni se stavem v oddíle-vždyť co nám dalo práce rozhýbat celooddílové akce-a po vyjasnění názorů jsme se s Danem dohodli, že převezmeme vedení oddílu. Byli jsme na to tehdy tři, bohužel jeden to dosti rychle po roce vzdal (=Jircas) a druhý (=Ota) byl více nápomocen při praktických činnostech.
Začíná se objevovat taková šedivost a bezvýchodnost. Zčásti na tom máme podíl i my z vedení, protože to, co fungovalo před lety, šlo nyní použít jen s obtížemi. Možná jsme si mysleli, že vše půjde samo a že se na všechny můžeme spolehnout. Občas jsme z nedostatku zkušeností udělali takové chyby, které měly v činnosti oddílu fatální následky. Kvůli nedostatku rádců se začnou omezovat družinové schůzky a nadále z oddílu odchází generace, která se přihlásila v roce 1990. Pár nových lidí se přihlásí, jejich nadšení pro skauting, stejně jako např. praktičnost při výpravách jsou dosti nízké. Členstvo pomalu dorůstá, většinou do věku kolem 13-14 let. Snažíme se proto o atraktivní program, což se nám celkem daří.
Na jaře roku 1994 konáme se vydáváme na další „Ču-mu-lang-mu“. Oblíbená jarní „Velikonoční Robinsoniáda“ se koná do kraje krasových jevů, jeskyní a strmých strání, do Českého krasu. V dubnu opět připravujeme a opékáme ražničí a u ohně probíráme sexuální výchovu. Opět marně zveme středisko na 3. strágulový závod. U Valdštejna pomáháme při úklidu holiny před výsadbou stromečků.
Celkový program je šit na míru klukům v pubertě, podaří se nám tedy téměř zastavit propad členstva až na téměř další 3 roky. Doba se mění, musíme začít hledat cesty, jak šikovně spojit moderní dobu a touhy se starým principem a myšlenkou.
Éra maringotky
Pokud jsme chtěli někdy v budoucnu oddíl znovu rozšířit, museli jsme si stárnoucí členstvo udržet a více je seznámit s prací pro ostatní. Proto program v následujícím období byl volnější, zajímavější pro takhle staré kluky, pln nejrůznějších prožitků…
Tábor v roce 1994 (Tábor Slizu, protože v neposečené trávě lezla spousta slimáků) byl na břehu říčky Mohelky, pod zámkem Sychrov. Záhadné předměty v táborové hře „Archa úmluvy“ nikdo neobjevil a tak tam na kopci jsou stále zakopány. Na táboře bylo 10 dětí a 2 vedoucí.
Jircas odchází. Všichni ostatní jakoby malinko omládneme a více si s kluky hrajeme. Tiskneme strašidelnou hru „Krematorium“. Při podzimním roverském putování objevujeme krásu vojenských pevností a tak se sem vzápětí s oddílem vydáváme. A naposledy se vydáváme do Klokočí, abychom dohonili lupiče z rozvětvené rodiny Nowych (za rok se u cedule objevily kytky, předměty na památku ad., jako by tam opravdu někdo umřel).
Na přelomu roku se poprvé vydáváme do Skaláku, abychom navštívili pamětní místa. Každoročně tak lezeme na Monastýr nebo Sluneční věž a při četbě starých zápisků vzpomínáme na horolezce J. Smítka, dávného to druhooddíláka. V Přáslavicích se koná úspěšná středisková mikulášská besídka, kde předvádáme jedinečné řezání ruky. Po pikantní oslavě přechodu roku celé generace odrůstajících skautek a skautů v klubovnách na Ostrově se v lednu vydáváme na poslední Kozákov.
Dírkovými komorami fotíme (vzhledem k 30 s expozici) stromy a budovy. Velikonoční výpravu nasměrujeme do oblasti Česko-saského Švýcarska, kde posléze trávíme i další květnový víkend v maringotce. Zakoupili jsme si prastarou filmovou kameru a zkoušíme jedno odpoledne natáčet animovaný film (a ono se to opravdu hýbe!). Hlídka Svojsíkova závodu odjíždí na okresní kolo do Jilemnice, ale bloudí a obsazuje 4. místo.
Tábor na chatě Tomka, trvající jen týden, byl stále ještě zaměřen na skautskou výchovu. Byli jsme sice ubytováni v lovecké chatě, ale už jsme si (i kluci) sami vařili, starali se o dřevo a vodu, měli pravidelné nástupy (bez krojů a vlajky), učili se nové poznatky ze skautské praxe, četli si, chodili po horách, zkoumali štoly… Zkoušeli jsme i legrácky-do horolezeckého úvazku jsme někoho zavěsili a pak jsme v ponuré atmosféře zničených Jizerek filmovali oběšence. Měli jsme sebou jako novinku klasickou filmovou kameru a tak jsme vše (a dost neuměle) natáčeli. Mimochodem, toto filmování je počátkem tzv. videokronik z našich táborů (dnes mají délku cca 5 hodin). Zkrátka docela jsme si užili.
Jinak celý rok 1995 je v naší činnosti nejvíc bezbarvý, nemastný a neslaný. Vždy jsme se cítili skauty, ale přeci jenom jsme více „řádili“-činností by se to dalo přirovnat k roveringu. Není se čemu divit-vůdci oddílu je pod dvacet a kolem něho tlupa patnáctiletých. Více jsme si hráli a „blbli“, měli ztřeštěné nápady (vypuštění papírového balonu, stezky odvahu na hřbitov…), možná ale právě proto jsme vydrželi. Také jsme se přestěhovali z domečku do klubovny 5. oddílu (v dřevěné klubovně), protože v něm měl bydlet správce Ostrova. Vodáci (o vodních skautech se dnes již nedá mluvit) tak zadarmo dostali kvalitnější klubovnu (nikdy tam správce nebydlel, dnes bydlí již jinde).
Na podzim jsme zjistili, že máme opravdu málo členů (15) a rozhodli jsme se sloučit se 4. oddílem, který měl podobné problémy (16 členů). Na dobu asi 5 měsíců jsme kromě svých družinových schůzek podnikali společné oddílové schůzky. Ne vždy jsme se shodli a především my jsme na společných akcích měli pramálo členů. Družina Kamzíků však žije i nadále a koná zajímavé výlety do muzea firmy Škoda-Auto a na pevnosti v Orlických horách. V květnu se při příležitosti 80. výročí založení skautů v Mladé Boleslavi (1996) jako jediní ze střediska účastníme výročí, pochodu městem a soutěží. Vzápětí stejné výročí slavíme i v Turnově-v klubovnách se ukazují kroniky, lze si prohlédnout výstavku, navečer probíhá slavnostní oheň. Turnov navštěvují delegace z okolních měst, z ústředí a Holandska.
Loňskou Velikonoční robinsoniádu jsme uspořádali do kraje Česko-saského Švýcarska. Moc se nám tam líbilo, bydleli jsme v maringotce, kousek od nás byl úžasný lom, nedaleko hluboká údolí-zkrátka ráj. Proto jsme se tam s většinou (tehdy asi patnáctičlenného oddílu) o prázdninách roku 1996 na týden vydali.
Maringotka jakoby předznamenala náš pobyt-lehký, kočovný, zábavný, putovní… Pomaličku jsme sice přemýšleli, jak po prázdninách vlít do oddílu novou krev, zatím jsme toho udělali ale málo. Kluci se museli doma naučit vařit, připravit si trochu programu, na cestě tam i zpět být samostatnější. Každé ráno jsme udělali rozcvičku, nástup s rozkazem, ale také se jen tak opalovali, procházeli, koupali, dělali vyjížďky do kraje, hráli hry typu „Dračí doupě“ atd. Na tomto táboření došlo i k ojedinělým výtržnostem, takže jsme se rozhodli, že v září uděláme radikální řez a vsadíme vše na jednu kartu…
Éra nové krve
Zjistili jsme, že kluci jsou starší a nesvědomití, ale když chtějí, dokáží na sobě pracovat. Za dobu trvání hybridu 24. oddílu měla družina Kamzíků (jako jediná druhooddílácká) několik skvělých schůzek. Rozhodli jsme se křísit 2. oddíl, co to dá a začít s těmi lepšími znovu. V osobních pohovorech jsme probrali naše plány a hnedle po táboření je začali uskutečňovat. Po školách se objevily náborové letáčky, vymalovali a upravili jsme si klubovnu, rozšířili ji o půdní prostor. O pomoc při vedení nové družiny jsme požádali br. Dana, ten nám vyhověl a připravil se na nejmladší členstvo. Připravili jsme si plán na celý rok, namnožili oddílové nálepky, připravili časopisy apod. Jen ti kluci nám v rádcovském kurzu nevydrželi a vše se učili za pochodu…
Zájem nováčků je nevídaný-kromě staré družiny Kamzíků otevíráme dvě družiny vlčat. Prvním výletem je návštěva Michalovic a Zvířetic s účastí sedmi nových vlčat! Činnost se pěkně rozbíhá, účast na oddílovkách stoupá, učíme se nové poznatky, zkrátka startujeme raketovou rychlostí.
Mikulášská schůzka střediska je pěkná, druhooddíláci mají pěkné masky (esenbák, radio Sony…). Oddílová vánoční schůzka proběhla na výpravě do Želejova. Opět přišel Mikuláš a anděl a máme ozdobený stromeček. Na konci roku již máme 9 vlčat a 9 skautů.
Je sice duben, ale při slibu v kaňonu u Želejova nám sněží. Po dlouhé době děláme slavnostní sliby vlčat a skautů, a je to strašně hezké. Na této výpravě se dokonce všichni myjeme venku u pramene do půl těla. Hnedle vzápětí se účastníme okresního kola Svojsíkova závodu (ve společné hlídce se skauty z Tatobit) a obsazujeme zatracené 6. místo.
Před prázdninami (1997) v tzv. generálce na tábor navštěvujeme tábořiště na Partoťáku (a neuvěřitelně vstáváme v 5,30 hod.!). V červnu se vydáváme do Prahy na veliké skautské setkání „Fénix“. Ti nejlepší z oddílu, kteří dělají čest svému jménu a oddílu, se vydávají na výstavu o Rychlých šípech a Jaroslavu Foglarovi, na propagační tábor u rybníka Džbán a řadí se v dlouhém průvodu (6500 lidí). Nad hlavami neseme oddílovou vlajku a dřevěný symbol Trosek. Když z Václavského náměstí dorazíme na Hrad, je konec průvodu teprve na Karlově mostě. Pražané nám mávají, cizinci si nás fotí, zkrátka náramná údálost. Za několik dní nám přijde fotografie z průvodu od neznámé paní, která nás identifikovala dle symbolu Trosek a na neurčitou adresu nám obrázky poslala.
Po úspěšném výchovném roce se opět koná stanový tábor u hradu Kost (1997), nakonec dostane vysokou známku 1,09. Zase máme menší podsadový tábor s hrou (Ztracený svět), spolupracujeme s vedlejším táborem ze Mšena, hrajeme hry po stráních a v lesích, učíme se nové poznatky z táborové praxe, provinilcům lejeme kotel vody do rukávu nebo je posíláme pro otýpku, slézáme do „Sopky“, procházíme hrad Kost, sbíráme borůvky, navštěvují nás bývalí členové, soutěžíme v Přehazované a Hutututu. Zajímavostí tábora jsou tzv. táborové dráhy, které jsme vybudovali proti rozšlapání trávy v bahno. Tábor navštěvují něměčtí skauté. Další z mnoha úsměvných příhod je ta, že se jednoho ráno probuzení táborníci lekli při pohledu na dnešní jídelníček: k snídani byl chléb s hřbitovním červem a ke svačině salám z očních bulv! Při likvidování tábora opět prší. Protože v okolí jsme nacházeli určitý druh hub, odhlasovali jsme si název „Tábor Hořčáků“. Skupina nejstarších skautů (posléze dnešních úspěšných činovníků) měla za úkol více samostatněji vést jednotlivé táborové družiny, tzv. posádky. Byli jsme si totiž vědomi, že z nich musíme vychovat budoucí rádce a vedoucí, protože nikoho jiného nemáme…
Tento rok je ve znamení strašlivých záplav. Když jsme se na táboře dozvěděli, že jsou první oběti na životech, stáhli jsme vlajku na půl žerdi. Mezi táborníky jsme také pro Červený kříž vybrali přes 600.- Kč.
V roce 1997 ještě probíhá klasický střediskový „Vyzvědač“ a patřičně vykouřená středisková Mikulášská. Oddíl má pěknou výpravu do zasněžených Jizerek-nemáme však sáňky a tak jezdíme na pekáčích a pánvích, odvážlivci dokonce v hrncích. Týden poté máme vlastní oddílovou mikulášskou besídku. Hrajeme veselé hry, čteme si a losujeme dárky. A na štědrý den jdeme již potřetí na památná místa ve Skaláku. Objevuje se nám v oddíle spousta přespolních členů (z Pěnčína, Rovenska…).
Právě dospělí chlapci mají před maturitami a tak se oddílu věnují velmi vlažně. Objevují se i jejich tendence oddíl opustit, po pohovorech se nám podaří nápad zvrátit.
Kromě dalších akcí se účastníme slavnostního ohně sv. Jiří, kde se na konci programu, při zpívání, dozvídáme, že středisko má dvě písně-hymnu 3. oddílu a „Z dálky volá…“. Pche!
Na okresních závodech naše obě hlídky končí v dolní polovině tabulky-bodová ztráta je způsobena chybějícími věcmi, které si dovolili rodiče vyjmout! Bohužel, tohle je jen počátek a troufalost některých rodičů bude v průběhu let nabírat takových rozměrů, že pro stížení podmínek vedení družin a oddílu budeme vážně uvažovat o smyslu naší práce! Začne se objevovat pozdní placení příspěvků, registrací a táborů, pozdě nebo dokonce vůbec se neodevzdávají dotazníky k táboru, věci na výpravy si rodiče doplňují a odebírají podle svého a zrovna, když máme v měsíci pouhou jednu výpravu, se svým dítětem jedni rodiče musí jít kupovat boty, další jet k tetičce/babičce/na výlet… Před táborem je nás v oddíle 17 vlčat, 7 skautů a 2 vedoucí.
Již 9. tábor (Tábor Plchů, 1998) se koná na Farské louce pod Poledníkem. Ani se zde nerozkoukáme a už nám nějaká lesní tlupa položí dýmovnici do společenského stanu a posléze vyhodí latrínu do povětří! Nastupuje samozřejmě vyšetřování policií a zjištění škody. Všude v okolí jsou kvanta hub, malin a v noci i plchů (neboli hranostajů, veverek, plhů, pluhů, mlžů a koček 🙂 Upravujeme si tábor, zapalujeme romantické ohně s programem, hrajeme si, pohřbíváme myši, modelujeme hrnečky z hlíny, pomáháme hajnému, plníme zkoušku 3 orlích per, malujeme, objevujeme pomníčky, slibujeme, vylézáme na hřebeny, jíme modrou kaši… Dokonce i malá vlčata zvládají program spíše skautský a některá v něm dokonce vítězí. Jednoho z vedle tábořících ústeckých skautů s téměř useknutým prstem musí naše kuchařka odvézt do nemocnice. Při návštěvě starých štol objevujeme dvě nové, námi nepoznané, a otvor do 60 m komína do štoly Josef! Kudla na tomto výletu dostal 17 žihadel. Majkl pro dlouhotrvající nevhodné chování je z tábora vyloučen a poslán domů-takový případ se nám stal jen na táborech v roce 1991 a 1992. Zpestřením pro eSeS je úsek táb. hry, nazvaný „vajíčko na stromě“. Začínají se objevovat alternativní názvy pro táborové situace a věci, např. kremace, pružina, vrchní, kosmonaut…
Je zde patrná snaha starších (a v podstatě právě dospělých) chlapců oprávněně se hlásit v oddíle o slovo, hlavně když zjistili, že táborová hra se bude jmenovat „Ztracený svět II“ (a dějem se bude podobat té loňské). Bohužel často si ještě užívali jim dané větší svobody a volnosti a do táborového programu a života nepřinášeli mnoho svého.
Z toho jsme se na podzim roku 1998 snažili vyjít a tak již dospělí skauté se začínají připravovat na jarní čekatelské zkoušky. Navíc se více podílejí na přípravě družinových schůzek, aby posléze jednu družinu vlčat převzali (Dan se pravidelných schůzek vzdal kvůli zdravotnímu stavu). Na jaře čtyři z pěti činovníků se zúčastňují čekatelského kurzu a skládají zkoušky. Vznikají tak jednotky starších skautů (eSeS).
O prázdninách také zjišťujeme, že všechna běžná tábořiště jsme již několikrát navštívili a k novým se v podstatě nemáme jak dostat. Proto se část vedení oddílu vydává na dlouhou pouť do terénu, kdy zvládne projet území od Hrádku n. N. po Mnichovo Hradiště, pátrá v mokrých údolích, leze do kopců. Jedno takové zajímavé tábořiště nalézáme a hnedle v září se tam s několika vlčaty vydáváme na další pátrací výpravu.
Na podzim roku 1998 nás čeká již 4. ročník závodu na strágulích a výlet na chajdu Tomka. Fouká strašně podivný a silný vítr a nás uprostřed lesů pronásleduje „Langeho duch“. V říjnu se o našem oddíle objevuje reportáž v časopise Skauting a v listopadu u Hrubé Skály vysazujeme téměř 300 stromečků.
V zimě to vše bere rychlý spád-navštěvujeme mikulášskou besídku v Přáslavicích, vydáváme se na Drábovnu, máme oddílovou mikulášskou schůzku a vánoční výlet. Na internetu se poprvé objevuje naše webová prezentace.
Letos (1999) Velikonoční Robinsoniádu nepořádáme (protože se nedodržují ta klasická pravidla), jedeme ale na „obyčejnou“ jarní výpravu do Orlických hor. Patnáct nás jede k pevnosti Bouda a okolním srubům a řopíkům. Zase neporušujeme oddílovou tradici a na vlak běžíme! V květnu se po dlouhé době vydáváme na Kozlov a celkem 9 nás vylézá několik jednoduchých horolezeckých cest a na konci měsíce uspořádáme v Betlémském lomě slib nových vlčat. Generálka na tábor se letos koná k Zábrdce, na objevenou a zakoupenou louku. Před táborem má náš oddíl 21 dětí, 5 vedoucích (eSeS), 1 vůdce a 2 osoby pravidelně pomáhající.
O prázdninách vydáváme na nové tábořiště, na tzv. Dlouhou louku. Počasí je pro nás nezvykle hezké-tábor dostane pojmenování „Tábor slunce“. Procházíme se po okolí, zapalujeme několik hezkých slavnostních ohňů, plníme vlčky, hrajeme ringo a baseball… Zajímavý byl přeskok potoka (na vlčka atleta), kdy mnozí skončili přímo ve vodě. Vzpomínáme také na bloudění ve vojenském prostoru a strašlivou žízeň, či na šplh Standy na stožár. Táborovou hru „Závěť starého šamana“ připravily jednotky eSeS. Proti loňskému roku je znát, že si uvědomují svoji roli v oddíle a tak tábor (program) stál z velké části již na nich.
Éra hledání nové cesty
Nový školní rok 1999/2000 zahajujeme opět v širším počtu. Konáme několik zajímavých akcí (výlet pod Trosky, výlet k Mužskému, výlet na Návarov, výlet do Lužických hor, výprava na Tomku, horolezecký výlet, jízda na lodičkách, výprava na Partoťák, návštěva Hrubého Rohozce), probíhají pravidelné oddílové schůzky (tento rok 20x), dále brigády, schůzky družin a závody vlčat.
Dan definitivně přestává vést družinu. Dva čekatelé (=Kosatka, Standa) se vydávají na „Vlčácký lesní kurz“, zaměřený na výchovu vlčat, vracejí se nadšení pro novou práci a jejich pomoc je už brzo znát. Konečně dochází ke stavu, kdy vůdce oddíl zastřešuje a kromě občasné pomoci oddíl spíše směruje do správných kolejí, zatímco vlastní činnost a práce (na doporučení a za přispění vůdce oddílu) je již starostí čekatelů.
Oddílová mikulášská besídka (v krojích, s cukrovím a dárky) se vyvedla: hrajeme si, soutěžíme, promítáme diapozitivy z tábora, vyprávíme si a rozdáváme vlastnoručně připravené dárky.
Na náš popud se v časopise „Hlasy a ohlasy Turnovska“ objevuje pravidelná skautská rubrika. Mikulášská taškařice v Přáslavicích, pořádaná R&R ze střediska, se velice dobře vyvedla a všichni členové oddílu zde měli masku a kostým nebo skautský kroj. Při výsledném vyhlášení pořadí úspěšnosti scének jednotlivých oddílů nám radost zkazilo úmyslné odstrčení z prvního místa (až mimo pořadí). Strašně se nás to dotklo a někdy z té doby se objevuje spoléhání se na sebe sama, na oddíl a jeho členy…
Tradičně se oddíl vydává na Štědrý den do Skaláku. Zasněženým lesem se procházíme a opět navštěvujeme skálu Monastýr, památné to místo.
Stále dbáme na přísnost, určitou míru spolehlivosti a skautské jednání, možná právě proto po návštěvě Technického muzea v Praze se objevují snahy některých členů přejít k jiným oddílům. Nakonec tak ztratíme jen jednoho člena (=Tofi). V únoru se v klubovně koná úspěšné závodění aut (na autodráze).
Povodeň! Tohle slovo letělo Turnovem na počátku března (7.-9.3.2000). Jizera se díky tání a dešťům vylila z břehů a kromě jiného zaplavila i skautský Ostrov. Ačkoliv jsou klubovny přes metr nad zemí, voda stála asi 20-30 cm nad úrovní podlah. Spousta inventáře v klubovnách přišla vniveč, hrozilo napadení houbou a plísní, historické skautské materiály byly zničeny, odplavaly nám podsady… Oddíl nelení a v rámci střediskové likvidace podlah si v klubovně časem místo původní podlahy uděláme rovnější, klubovnu znovu vymalujeme a uděláme středisku i podlahu v hale.
Každoročně ve skautském areálu „Ostrov“ probíhá střediskový oheň sv. Jiří, často s pasováním nových rádců a vůdců, se zpěvy, někdy i se scénkami. Kromě toho aspoň jednou do roka skládáme někde ve skalách, lomech a roklích své vlčácké a skautské sliby.
Hlídka vlčat z oddílu se zúčastnila místního kola „Závodu vlčat o totem náčelníka“ (2000) a vzhledem k malé účasti ostatních oddílů vyhrála. Začali jsme hlídku důkladněji připravovat pro okresní kolo. V Železném Brodě jsme se umístili ve středu výsledkové listiny-smůla, kdy hlídka zbytečně ztratí body na drobnostech a zbytečnostech, nás provází několik let.
V létě roku 2000 odjíždíme tábořit na Farskou louku (v Jizerských horách). Veliký podnikový lágr dělíme na dvě části, tu naši odsouváme více k severu. Větší část zůstává na původním místě-v ní táboří jičínští skauti. V průběhu tábora dochází mezi členstvem jednotlivých táborů k třenicím. Většinou jsou naši bez viny, protože jičínští svévolně a bezdůvodně na celé hodiny obsazují hřiště a bez svolení lezou až do našeho tábora. S vedením jejich tábora nebyly řádné problémy, vždy jsme se domluvili a oni nám dokonce pomohli s úvodem táborové hry (Ďáblův meč). Zahájení hry se koná v lomu v podvečer, všude svítí svíčky, po laně se spouští deník… Zkoušíme poprvé stavět stan tee-pee (a podle toho vypadá), v průběhu tábora se v něm ale odehraje několik úžasných a romantických ohňů (i se sliby). Tábor je ve znamení výletů do okolí i na hřebeny hor, průzkumu a objevení nových štol, všemocných zkratek (MP, VO, OB, TH…). Předposlední den s turnovskými děvčaty z nedalekého tábora uspořádáme společnou hru na téma „Den Trifidů“. Tábor krátce navštívil i spisovatel Miroslav Zapletal (Zet) a chvíli se zdržel na „kus řeči“.
Na podzim roku 2000, tak jako každým rokem po táboře, dochází k malému odlivu členstva (=Lukáš Janeček, Marek Vávra). Stav se srovnává příchodem (a vytrváním) dvou nováčků (= Píďa, Adam Cogan). Kvůli studiím činovníků na vysokých školách dochází k přerozdělení družin (celkem dost nešikovně podle toho, jak mají rádcové čas). Vůdce kvůli vážným osobním problémům má v tomto období málo času se oddílu věnovat. Oddíl tak ve skutečnosti vedou činovníci. Obnovují se oddílové rady, na kterých pomalu připravíme strategii oddílu na několik let dopředu. Je nám jasné, že v době moderních technologií a lákadel, stejně jako z nedostatku volného času osob z vedení, bude obtížné vést oddíl ve skautském, přesto zajímavém duchu. Všichni z vedení trochu více podporujeme „samotářské“ fungování oddílu, protože jsme se několikrát setkali (a to i u lidí, od kterých jsme to do té doby nečekali) se stylem jednání ve smyslu „káže vodu, pije víno“. Jsme si vědomi, že ani my nejsme bez skvrnky, přesto jsme vinní spíše tím, že jsme se drželi stranou a snažili se spolehnout více na sebe.
Oddíl koná několik zajímavých výprav (Houska, Višňová…) a akcí (výroba dírkové komory, fotografování a vyvolávání snímků, pocitové malování…). Objevuje se však problém malých účastí na výpravách, přitom družinové (a dá se říci, že i oddílové) schůzky jsou pilně navštěvovány. Oddílová mikulášská schůzka (v saloonu na Ostrově) se vyvedla, z té střediskové (a z naší účasti na ní) jsme měli horší pocit.
Činovníci rozumným vedením oddílu alespoň stabilizovali stav. Trendem začíná být příprava programu pro chápavější a zdatnější děti, objevují se drobné problémy s mladšími nováčky. V náplni schůzek se objevuje četba, kreslení, rukodělná činnost, kvízy a rébusy, hraní deskových her apod. Na počátku dubna roku 2001 kvůli technickému a lidskému selhání hoří ve střediskové klubovně. Požár zachvátil pouze saunu, okolní místnosti a klubovny zůstaly téměř nepoškozeny. Hrůza nás objímá při pomyšlení, kdyby se oheň dostal přes jednu jedinou (navíc kukuřično-sololitovou) přepážku k nám do klubovny!
Turnovské středisko pořádá krajské kolo (pro liberecký kraj) závodu světlušek a vlčat. V něm zvítězily obě turnovské hlídky. Krátkou reportáž přinesla i regionální televize.
Dne 16.06.2001 probíhají oslavy výročí „85 let od založení skautského hnutí v Turnově“. Na výstavce si lze prohlédnout staré fotografie, kroniky (dvě jsou z 2. oddílu), vlajky (oddílová vlajka je z roku 1948), odznaky… Venku lze navštívit zajímavé atrakce (lanovka, střelba…). Jednotlivé oddíly během dvou hodin připraví hodokvasní stoly, které se prohýbají pod vrstvou vlastnoručních chlebíčků.
Letos jsme (pro spoustu dalších akcí) neuskutečnili tzv. generálku na tábor. O této vícedenní výpravě se vždy vydáváme na místo našeho tábořiště a zkusíme si jeden takový táborový den s rozcvičkou, nástupem, službou v kuchyni, hlídkou, soutěžemi…
V tomto školním roce jsme uskutečnili 28 oddílových schůzek, 6 brigád a 6 výletů. Mimo to jsme se zúčastnili dalších střediskových akcí. Na konci roku nás bylo v oddíle registrovaných a aktivních 24 členů. Dva budoucí rádcové se zúčastnili rádcovského kurzu.
V létě roku 2001 jedeme opět na Dlouhou louku. Stavěcí četa vyráží s několikadenním předstihem na tábořiště. Sami si tak tábor postavíme a po skončení zbouráme. Stany, společenský stan (medvěďák), kuchyni a drobnější vybavení máme půjčené ze středika, což se po táborech ukáže jako vážný problém a je nám vyčítáno, že jsme si takový tábor (jako samotný oddíl) připravili. Před táborem také došlo k několika excesům, kdy nám připravené táborové věci byly sebrány a my museli narychlo zajišťovat nápravu (opravili jsme i poškozenou polní vojenskou kuchyni, u které-přes sliby-dva roky nikdo nebyl schopen zajistit opravu). Vždycky jsme preferovali menší (oddílové) tábory, v co nejstylovějším duchu a s dobrou partou. Myslíme si, že tak dokážeme nejlépe prožít dva týdny plné práce, zábavy, soutěží, legrací, výletů, skautských závodů, slibů apod.
Na tento „Tábor těžký pohody“ (protože ze stále nejasných příčin se vše dařilo, vše běželo tak nějak samo a přeci dobře…) jsme kvůli malému počtu členů na týden pozvali i skautky z Roztok u Prahy. Dohodli jsme se, že z jedné poloviny budou mít oddíly svůj program, jinak budou pracovat (zejména ve službách) společně. Bohužel metodika jejich a naše je naprosto odlišná a co v Praze považují za běžné, my bereme za přílišné uvolnění. Často tedy docházelo k neshodám, kdy bezdůvodně k jejich počtu (5 skautek, 4 dopělí) požadovali takové postupy, které se dotkly celého tábora. Časem jsme našli přijatelnou společnou cestu, aby tábor vystupoval jako jeden celek.
Přijel se na nás podívat a pomoci nám i bývalý člen oddílu Mádlik. Na táboře budujeme rybníček, plníme vlčka atleta, závodíme v táb. hře s názvem „Commandos“, soutěžíme v Hutututu, navštěvujeme jeskyně, projíždíme se na kole atd. Zahajovací oheň byl typem „Krčkovický slibák“-tedy hoří, vyhoří, taktak dohoří. V průběhu tábora nás jeden místní chalupář považoval za lupiče (nesli jsme totiž poklad ve staré bedně), u jeskyně nás přepadli duševně choří domorodci… Ve vojenském prostoru jsme často nacházeli nevybuchlou munici. Překvapením byla dokonalá simulace těžkého zranění vůdce oddílu, přičemž transport a ošetření zabralo mnoho hodin debatování a upřesňování. Táborový kuchař nám ukázal pravý Setonův hrnec. Známkou tohoto tábora je téměř čistá jednička (1,07).
Na zahajovací schůzce (září 2001) se scházíme zase v menším počtu, než loni. Hlavním problémem tohoto výchovného roku bude pramalá účast na výpravách (ač na schůzky nás chodí celkem mnoho). Jinak stav členstva je vyrovnaný (odchází Kudla, přichází Pepíček Brichů). V průběhu roku zjišťujeme, že klesá důslednost a tak na pravidelných odd. radách přijímáme návrhy na řešení. Rozhodli jsme se, že v návaznosti na volný čas vedení oddílu rozšíříme program o osvědčené a zajímavé monotématické akce a budeme více dbát na pořádek a přesnost. Pravidelně se schází 2 družiny, zhruba jednou do měsíce máme oddílovou schůzku. Do konce roku 2001 tak proběhne přes 20 družinovek, 9 oddílovek, 5 výprav a 1 brigáda. Kromě toho se účastníme dalších střediskových akcí.
V současnosti je ve dvou družinách rozděleno 17 dětí. Vedením oddílu a zajištěním různorodé pomoci se zabývá 5 dospělých činovníků. Vedením oddílu je dále pověřený vůdce a jeho zástupce. Celkem 85% osob z vedení má složené nutné zkoušky, většina má za sebou i další potřebné kurzy.
Samozřejmě jsme zde nepopsali vše, co se v oddíle stalo. Zaměřili jsme se jen na to, co bylo odlišné a natolik významné, že bychom si to měli pamatovat a případně se z toho poučit. Popis jednotlivých akcí (běžné výlety, schůzky) a dalších událostí je pak v našich kronikách.
V současné době v oddíle ještě více rozšiřujeme zájmovou činnost a připravujeme se na nástup dalších nováčků. Na pravidelných družinových schůzkách zintenzivňujeme probírání skautské praxe a více se zabýváme skautskou a sociální výchovou. Připravujeme další jedno a vícedenní výpravy a otevřeme pokladnici tradičních akcí (Ču-mu-lang-ma, výstava kuriozit, schůzky na jedno téma…). Ve vedení družin se po složení kurzů objeví mladší rádcové, kteří s těmi většími budou ještě více soutěžit a s menšími více hrát. Také věříme, že se nám loňský výtečný tábor kvalitou podaří překonat a všichni budeme z něho odjíždět s maximálním pocitem radosti a spokojenosti.
Držte si klobouky, jedeme!
…………………………………………………………….
>>> psáno na podzim 2001
Přehled novějších akcí i událostí z oddílového života naleznete v sekci „Kronika“.